Umrlčí ledabylost

i pavučina dokáže tančit...

/asi to neřeknu chlapečkovi
s velkými brýlemi../

kočka...
a zase se sápu ven
do drápů..
zatínám prst
zkrz ušní lalůček
a počítám okamžiky
než se krev vyvalí ven

olíznu tu červenou
zatuchlou hříčku přírody
a než začne týct zpátky
hledá oblouky na ruce
která nikomu nepatří.

a hledá víno..

jen lehce zkoumá
bělostná prostěradla
nasáklá černým sametem

KOČKA
ale odešla
zaklapla obličej

vysmála se mi
překotně

vysmála se
vysmála se
/kurva/
.
.
.
"zase se ráno
(jestli je)
díváš do zrcadla?.."

/pokud není
není proč se ptát../