Proměny

Všechno je jinak
nechápu okolní dění
nechápu sebe tebe
a čas co pospíchá
nebo se vláčí

Člověk s rýmou co nekýchá
ale stěžuje si kterak
jej bolavá duše tlačí
černé nebe
plačící střeva lásky

Nechápu sníh co skáče
tiše na oblázky
a řeku která proudí
pod ledem
nechápu proč mě
přitahuje tvoje přítomnost

Proč naše cesty bloudí
a jsi na mé jenom host
kolik poutníku
má žízeň po vodě
jež srdce rozkvétá

Kolik je pavouků ve sprše
proč není tu odveta
a kolik hasičů
běhá po střeše
mého vzplálého srdce
kolik jich je na dohodě

Kdo z nich uhasí prudce
spalovnu mých myšlenek
proč v mém těle
rozpaluješ plamének
jenž se rozhořívá směle

Kam zmizí svět
když tě vidím před sebou
proč tvá slova
mě nikdy nezebou
a okolo neexistuje náhle nic

Proč když tě vidím znova
chci víc a víc..?