Mlha

Stojím u okna,
přemýšlím,
po milování,
bezbranný a nahý,
uprostřed noci
mlhou pohlcený.

Chuchvalce jedu,
lucerny výbojek vysíleny,
bojovníci proti přesile živlů,
napříč prostorem a časem,
mlha je všude ve Vesmíru,
nahoře a dole,
vpravo a vlevo,
a ve mně taky.

Pohaslá okna paneláku,
za nimi internovaní lidé,
v mrákotách touhy
a naděje na lepší bytí,
kobky nevinných zločinců,
v trestu na doživotní žití,
zostřeným lidskou lhostejností
a nezájmem o svoje bližní.

Co to vlastně bylo?
Čím jsem oplodnil svojí dívku?
A pokryl jí ňadra?
Upřímným sekretem lásky,
nebo zhuštěnou mlhou,
produktem mužského chtění?