Ztracená hvězdička

tak jak jednou jsem hvězdičku,
na cestě nalezla,
s ní jsem do tepla zalezla,
cítila jsem naději a víru,
měla jsem najednou ohromnou sílu,
a teď?
cítím jak uvadá ta slibná víra,
hvězdička blýskavá,
zbyla jen díra,
ticho do noci volá a volá,
já na nebe koukám se z dola,
a naděje umírá...
nechci brát hvězdičky těm co jsem je darovala,
byla by to podlost,
pak bych si nadávala,
vyhrabu se ze snění a bláznovství,
najdu si znovu hvězdičku pro dětství...
vrátím se o pár roků zpět,
dívat se budu do dětských let,
vyrůstat budu znovu a znovu,
ztrácet budu zase hlavu...
a pak stane se ze mne opět žena,
co byla zaslíbena,
narodí se mi dítě,
řekneme mu bububu čert sní tě...
a já se budu usmívat,
a hřát si svoji hvězdičku,
co držet si budu v ruce,
celou cestu...a už ji nepustím!
NIKDY!