Stejně to není definitivní

Máš mě v rukou
a jemně dotýkáš se
kůže
voníš mechem
a trávou
a kdo ví čím ještě
balancovat nad
propastí
to se přece může
zneužívat okamžiku
a přát si aby neskončil...
...
Jsi můj stín
a já doufám
že neztratím tě...
nastavím klín
a pohladím tě
měkce
po zápěstí
které vede
přes rozcestí
až do tvého nitra
...
Bojim se,
že ztratím všechno
o co jsem tak dlouho
usilovala
tak mi prosím neříkej
jen tak
naprosto klidně
že je konec
všeho
...
Stejně to není
definitivní
Protože po konci,
vždycky přijde
něco nového...