Cesta

Cesto, cestičko,
kam se ubíráš,
tolika zatáčkami mě vedeš.
Čekám na tvůj klidný úsek
abych si odpočinula
od života bláta.

Nemám strach, že se umažu,
jen jsem zapoměla na ten pocit, býti čistá.

To mě ale neodradí od mé poutě.
Stále jdu, nehledím na pohodlí.
Tenhle život si utvářím sama,
musím riskovat, když je třeba.

Jsem v pohotovosti
jako telefon na hasiče,
jsem žhavá jako písek pouště,
jsem sopka, co musí chrlit lávu.
Jsem všechno, co v životě mám,
proto si pouť životem
tak užívám.