DOJETÍM USTŘIHÁVÁM MYŠLENKY

Dojetím ustřihávám myšlenky,
které někde bloudí
jsou jako rozbušky
co mrtvé lásky nesoudí
prokletí umlčených citů
prokletí z pevných štítů
do sebe tak zapadá
jak slunce než jde spát
mně ale napádá
že to co si přeji
to má se stát
kde je ta hvězda
co patří jen lásce
i když se to nezdá
ukryjeme se v prázdné masce
S dojetím umlčení lháři
se přatelsky tváří,
když lekají se vlastní myšlenky
a pak je pohřbívám...