zranitelní

možná je nám teď jen chvíli smutno
že nemáme na dohled své stádo růžových slonů
cítíme se bez nich nazí
zranitelní

dýchá se nám hůř a každou chvíli čekáme kudlu v zádech
nevím proč
je to jen děsivý pocit, co mívá oběť
předtím než přijde vrah

viděli jsme to v televizi a teď se snažíme to cítit
snažíme se to znát
stojíme v zimě a sněhové vánici
a hledáme v tom poetiku

nebo sami sebe

někdy celé naše životy splynou v jediný záběr
a pak najednou není co říct
nastane hrozně studivé prázdno
a léta přátelství jsou v háji.

a pak už kolikrát ani nalezení růžových slonů nepomůže...