Chvíle všeho...

Jako můra nad ohněm,
spálí si jednou svá křídla,
která potom potečou,
v nekonečných řekách barev,
a budou cítit…
Smrt
Děs
a Strach…

Budeme i my vnímat,
našima mokrýma očima,
které po kapkách vytékají,
z důlků spolu s našimi sny.

Dávno všechno uletělo,
a svíčka zůstala sama,
vosk se roztéká a mizí,
a plamen kreslí stíny…
Do očí…
Všech!