Kukla

Motýl co se z kokonu prodira,
vše to jen dirou začíná.
Stejně já svě tělo vydírání,
ústy se sám ústy otvírám.
V agonii bolesti, víc a víc se hryži
a své rány jazykem pak lýži
Na krk oprátku navlékám,
životem se jen tak proplétám,
Proč to tedy neukončit,
kde je důvod to tady ukončit.
K spánku v slzách ulehám,
emocím tak podléhám.
Ráno se s jizvou probírám
a minulostí se tak prodírám.
Jizva na zápěstí,
hříchy předešlé noci věstí.
Do krku vtlačen modrý náhrdelník mám,
já život v šanc dám.
Přes den jen zářím,
další den jen mařím
V noci kdy soumrák padne na zem,
se ve mě probouzí zvířecí vjem.
Snad jednou jak motýl na slunce vyhlédnu,
a na své tělo zvrchu pohlédnu.
Na hromadě masa co jsem ye sebe odtrhal,
já mezi nimi nítě jsem potrhal.
Teď tam leží beymocné,
mé tělo bylo nemocné.
Já se ze svého těla vysvobodil,
já se ústy z mého těla vzprovodil.
Život jsem si vzal,
abych ti ho dal.