Básníkova mršina

Rozechvělou špičkou pera
mi přejížděl
po nahém těle
a psal básně.

Způsobil rozkoš i bolest,
když přidělal si nožem
další čárku
na zeď.

Po nehybných žebrech
stekla krev
a pak líbal mě
už bez dechu.

Napříč pláčem
mě svlékl
jako desítky jiných,
které si skládal do veršů.