Přednovoroční vysypávání pilin z hlavy (paradoxně za střízliva)

do mramorovaného dehtu pod tebou
někam mi upadl strom
jablko
nebo hlava

pomeranče se skořicí
kokrhají nový rok

zmodralý mráz se zakousl
do lokte
do pravé ledviny
do malíčku
a tuha protestuje proti básníkům
kteří je pořád
znovu a znovu
dřou o papír
se zbožným přáním dostat svatozář
(bez trnové koruny
děkuju pěkně)

a na té poezii
si vylámou zuby
i větší znalci než já
a ti kterým levá pata drhne o podlahu

o škraloup na vychladlém čaji
bys vymlátil ořechy
a ještě by ti zbylo
jenže kapři potají ztupili ostří
všem sekerám ve východní
střední
a jižní evropě
i ve vošinktnu na velvyslanectví
a teď nejspíš půjdou demonstrovat
za svobodu slova
a občanských práv ploutvoplavců

rozsviť tu lampu
než se ti spálí žárovka
a honem si napiš epitaf
protože jeden nikdy neví

ještě závěť a podpis
notářsky potvrdit
sám sebe univerzálním dědicem
(zahradník je vrah
ale nikomu to neříkej)

dávno mám šípkové spaní
i bez růženky
a pitomci princezny nelíbaj

vykloň se z okna
v devátém patře
ten co vylezl nad výtahovou šachtu to neustál
rozplácl se přímo tady dole
chtěl se podívat na hvězdičky blbec

jó nešťastný lásky
ať žijou
i když nechtěj
na to já jsem pes
a tu africkou vesnici ať ti namaluje někdo jinej
ode dneška se zaměřuju
na posmrtné masky
(nebožtíci si nestěžujou)

bolí tě zuby
a z krku taháš kosti
jak králíky z klobouku

a co jako?
nic!