Moudrost je dávno mrtvá liška

nohy se vozí po stole s věčností..
napíší tímhle střepem
hroudy dřeva s lepkavou žízní

/sprostota krabic svírajících se okolo vzduchu/

nevyjdeš ven
nikdy neprorazíš drápy
víš, už s hlavou nebyli spokojení
jen tvoje držka
jim asi stačit nebude zlato..

..brzo zemřeme..

ale ještě předtím ti ukážu
jak střepy píšou po kůži
květinami minulosti

určitě je sladká..
oči tvých rodičů
ó bože
co je to za starověký vřískot údů?
(asi se báli)

minulost...

je žebračka

s očima kurvy..

Ach, tyhle místnosti
tahle sračka v duši

na prstech
"a ještě to patláš
po zdech co?"

stíráš s tím plastikové rámy
"to má být jako obraz?!
no tak neblázni.."

tenhle pokoj - nenaplněná číše
mou přítomností
ještě více zeje prázdnotou

tohle město
pitvořivý vesmír
lano co nikdy nechytíš..
.
.
něco si šeptám
ale někdo křičí

"Bože, mlč prosím
tak jámo MLČ!"

..už konečně roztáhni ústa věčnosti..