Svatováclavské časy

Pohledem plaché laně
pohladilo slunce zem
a léto babí přišlo tajně -
snad skulinou mezi lijákem.

Provléklo se srdci přátel
jak pevná náhrdelníku nit,
co perlu k perle pevně váže,
tak pevně jako vřelý lidský cit.

Ve svatém čase Václavově,
přátelství po okraj naplnilo číše,
v nich sladce rudé lásky víno,
do našich životů zas další dějství píše.

Jak slovo „zůstaň“ – zpomalí tok času,
tak slovo „vrať se“ další láskou žízní,
to lehce podléhá se iluzi i strachu,
že obraz přátelství nám jednou tiše zmizí.

Jen objetím něžným a pevným stiskem dlaně,
a letmým políbením rtů i řas,
se navzájem usvědčujem ve lži svorně,
že nikdy nezlomí nás čas...