City

Mám pistol u hlavy,
a tíží mě sen bolavý.
Není to bol smrti
co mě tak moc drtí.
Je to činu následek.
Neb za to může můj výpadek.
Výpadek života mého.
Života nechtěného.
Nechci už dál žít bez radosti,
plný nenávisti a zlosti.
Proč mám takhle žít?
Mám snad krutý být?
Mám na vše zapomenout
a osnovu zla tknout?
Miluju jednu osobu víc nez sebe
a za své podlé činy mě zebe.
Jsem slabý, abych se zabil sám,
proto se ptám, zda-li tak učinit mám.
Mým jediným snem je ať je šťastná,
je to je pro mě věc víc než jasná.
Pokud se to nemůže vša stát,
mám i svůj život vzdát?
Na mně nezáleží vůbec.
Jsem jen obyčejný sobec.
Sobec, co pro sebe ji chtěl,
ale chtít to i nesměl.
Záleželo mu na ní strasně
chce se vybít pomocí básně.
Ona je pro mě jeden velký skvost,
tak se prosím nedivte, že mám zlost.
Zlost na to jaký jsem zmrd,
jelikož modlím se pro smrt.
Nedokážu se zabít sám.
Proto mučit se mučít mám.
Nezáleží mi na sobě.
ZÁLEŽÍ MI JEN NA TOBĚ!