Obyčejný zimní den

Venku je mlha,
dalo by se jí krájet,
kráká tam vlha,
o cestě rájem.

Vyhlížim z okna,
vidím tam mráz,
zamrzlá prkna,
stříbrnou rybníka hráz.

Smuteční oblohu zblázněnou do šeda,
na chlupaté hlavě ledního medvěda,
co žárlivě ji v kobce střeží,
pod markomanskou strážní věží,
se zbytkem lásky, o životě nevěda.

Hledání pečetí zimního jitra,
nepěkných vzpomínek, vyhaslých hvězd,
zpýtání zcela prokřehlého nitra,
v myriádách slunečních cest.