Pořád jsi to ty

Ještě slyším ťapkání tvých prvních krůčků,
ještě vidím dychtivé plamínky v tvých očích,
ještě se v proudu kolébají loďky na potůčku
a dráčci papíroví se sápou po obláčcích.

Ještě přítmím nesou se pohádky vyprávěné před spaním,
ještě pastelkami radosti barvíš na růžovo kolem sebe svět,
ještě stavíš města z kostek a nudu zaháníš si hraním,
ještě ručkou maličkou pro mamku trháš luční květ.

Ještě vidím tě, jak školkou vcházíš do života,
ještě prožíváme spolu školní úspěchy a pády,
ještě cítím – jak důležitý je pro tebe tvůj táta,
když při cestě vzhůru stojí vždy za tvými zády.

Vše prchlo. Dnes stojí tu žena, krásná a mladá,
se vztyčenou hlavou a odhodlaným pohledem,
již není třeba krýt ti záda –
ty poradíš si sama ve střetu se světem.