Svět

Adam a Eva - první to lidé hříšní,
Egyptský faraon a další byli velmi pyšní.
Ábel doplatil na zrození zla,
Vznikly státy, války a cla.


Přišel Saul, po něm David, který porazil obra,
To však neznamenalo návrat dobra.
Šalamoun muž moudrý, ke stáru zešílel,
Petr třikrát Ježíše zapřel...


Mojžíš vyvedl svůj lid z egyptského zajetí,
Holub nad Ježíšovým křtem letí.
Jedné noci zlé Jidáš Ježíše zradil,
Ježíš se ale, po ukřižování, vrátil.


To byly biblické doby,
Kdy světem hýbaly potopy,
Kdy se stavěly babylonské věže do mraků,
Kdy Davidové poráželi Goliáše za pomocí praků.


Co dnes? Je to snad jiné?
Myslíte si snad, že žijeme v době nevinné?
Vždyť Evy svádějí Adamy dál,
Pyšný je pořád kdejaký král.








Bratři vraždí bratry stále,
Mnoho lidí si hraje na spasitele a krále.
Obrové se snaží slabší porazit,
Ale Davidové se nenechají posměchem zastrašit..


Moudří muži dnešních dnů také stárnou,
Střídají ženy, tím však jejich ega vadnou.
Zapíráme své přátelé pro svůj prospěch
A pak těžce, osamělí, zapijíme neúspěch.


Války a špína se na nás valí ze všech stran,
Přesto sníme o vstupu do nebeských bran.
Snažíme se dostat ze zajetí otrockého,
Nejde to, když jsem schopen zradit přítele mého.


Bible vypráví nejen o dávných dobách,
Ale i o dnešních ledových krách.
O ledových krách v naších srdcích,
O lžích v naších krcích.


Dnes stavíme nové babylonské věže, mrakodrapy,
Na dně oceánů leží lidské chlouby, ale jako vraky.
Lidé se nezměnili, budou pořád chtít být hvězdy,
Sní o velkých věcech a chtějí mít krásné cesty.


Cesty bez útrap a bez tíhy,
Jenže mohou si za ně sami, svými hříchy.
Nechtějme být největšími a nejlepšími na světě,
Buďte skromní a neprahněte po odvetě......