Slzy jsou jen začátek

Cítíš ten tlak v očích?
To, jak se slzy derou ven?
Snažíš se je zamaskovat,
ještě se necítíš na další den.

Vždyť včerejšek byl tak krásný,
dobrého nic se nedělo,
snad mohlo být hůř,
ale ani to se nestalo!

/máš snad pocit že už se ti i to zlé vyhýbá?/

Ukončíš každodenní zamyšlení
zamáčknutím posledních slz,
obavy střídají napětí,
jakoby levou otevířáš nový den.

proč to není tak jak jsi to chtěla,
proč to není podle tvojí hlavy?
všechno se přetváří v negaci,
nepodařené představy, plán to marný.

/den co den ta stejná přání, však?/

každý den si povztezkneš,
"O co se mám opřít?
Jak se mám postavit na nohy?"
Zase si to sama odedřít
/Tak jako každý/

No tak, holka, přestaň snít,
otevř oči, ukaž úsměv,
neboj se začít žít.
vždyť je to jen tvůj den!

/a pak že nic nemáš.../

Toužíš po vrhnutém lanu,
nechceš se pro něj natáhnout,
po přemlouvání se chytneš,
ale co z toho, snažíš se vyvléknout.

možná na to nemáš ruce,
nemáš se čím zachytit,
ale zato máš nohy,
jen se postavit!

zamáčkni slzy a prav
"já to dokážu"
ohmatej nohy, jsou tam,
už zbývá jen vstát!

/Vážně si myslíš, že to nejde? Brečet není jednodužší./
/Já vím, že ty nejsi ta malá ubrečená holka, ikdyž po soucitu netoužíš./