Přízrakama

Přízrakama
Pro všechny a Vesnice byla tichá, Ohně a Hromady, žádný signály, jen od Moře nějakej Pocit a Měsíc a Hvězdy jako vždycky seděli v Kruhu, protože v Kruhu je Život.
Byly tam Děti a viděl jsem Starce a byl ve mě Bojovník, nějaká Žena a přišli Válečníci a občas jsme krváceli a Oceán vypaloval na Břeh Bílé Velryby.
Učil jsem je Stesk a Samotu a bylo to Živý.
Viděl jsem Dopředu a Oči jsem měl v Zádech a to se mi nelíbilo a nechtěl jsem to, řval jsem.
V Pupeční Šňůře jsem odpustil Mocným za Zrození, obrousil jsem Jazyk tak či onak a předal jsem dál Enegii ve Větách.
Ptali se mě jestli je to Negativní, neviš? - nevim, sám se toho bojim a hledám a zkoumám a asi s tím přestanu.
Je to nějaká zbytečná Válka, nějaká zbytečná Láska, pohřbení.
A tak jsem se otevřel Naznak v Rozkoši a pojal jsem s sobě Ducha Ženského Rodu a bylo to šílený a laskavý.