Díky za každé nové ráno

Cáry nafialovělých mračen roztroušené po noční obloze našich tajných přání
a hroty slunečních šípů vnikající hluboko do zkamenělých duší krčících se náhrobků,
náhrobků našich včerejších lásek na hřbitově života –
a tiché , tichounké volání doznívajícího deště hluboko v korunách stromů
jakoby vybízelo nesmělé ptačí pěvce k jedinečným áriím na scéně ospalého jitra …

Mlžný opar nad hladinou jezera našeho svědomí jakoby hlídal soukromí
deštěm roztančených kruhů, zmítajících se rytmicky v utichajícím vlnění,
jež doprovází zmar a splynutí každé kapky či slzy s vodním živlem,
který očišťuje a oživuje vše zvadlé v nás.

Díky za každé nové ráno…