Pohřešovaná

Říkáš, že ještě včera tu byla,
ale dnes je prý to doslova jiné,
však kde hledat, kde se ukryla?
Ty víš, řekni to slovo jedno jediné!

Jaký je ten další krok, pošeptej,
abych zas nešlápla do bažiny,
však zasyčelas:,, Mě se neptej. “
To jsou ty tvoje zbraně, trhaviny.

Dvakrát jsi vystřelila, rozpoutaly mi tělo,
slyšíš, co jsi to se mnou udělala?
Zpočátku před očima se mi tmělo,
ale ty nic, dál sis s nimi povídala.

Nechápu, jak se to mohlo stát,
vrať mi ji! Kde ji máš?!
Copak začít s tebou se mám prát?
Však prohrála bych… ty se nevzdáš.

Snad rozplynula se tam nahoře,
zas tou zvláštní budu, jak sladká řeka,
co vlévá se do slaného moře,
co už tu staletí s odhodláním protéká.

Asi nikdo vůbec nepochopil mě tu,
totiž ta pouhá slova to včarovala,
zmizely ty myšlenky původního námětu,
že toho konce se prostě vzdala.

Pohřešovaná

duše