Čajové vůně zimního bálu

Sněhová kapka stekla
po území okenního rámu,
lemujícího rozfoukanou
bolest zimních výjevů.
Poutník ztraceného velekněze
hledá cestu k vysněnému chrámu
a kráčí jí vstříc
po cestách dávných příběhů.
Barva zaschlá
uprostřed Da Vinciho štětců
poskvrnila jeho
jediný putovní plášť
a slova prostořekých
antických vědců
způsobila potulnému
srdci neodpustitelnou zášť.

Mapy nakreslené mrazem
do čajových vůní kašmiru
jsou plny jezerních maleb
prastarých paprsků
a egyptské Princezny
prahnoucí po náhrdelníku míru
tančí v oázách bez vody
ve vlnách pouštních okrsků.
Zapomenutá krása
z odrazů trojské Heleny
našla své tajně
vysněné jméno
a čajové lístky nerozluštitelně ztraceny
byly spleteny,
aby tvořily vesmírné
lásce nezničitelné léno.

Z černé tuše
převlečené bílé obrazy
roztančily šum
koruny šípkového keře,
aby ten,
kdo na beztrnné růže narazí,
našel rezavý kolovrátek
a v něm Šipkových Růženek dveře.
Všichni modlící
se pro víru reality
již měsíce nevědomky spí
v zákoutích tanečního sálu
a přavěké paleo-, mezo-, neo- a eneolity
končí za lásky
dvou zamilovaných párů
v tónu zimního bálu.