noc osamnělých srdcí

pomalu a tiše se vkrádá,
noc osamnělých srdcí k našemu domu
a tvá náruč ač je tolik horká
mě neuchrání noci stínů
jen mlčím a tebe se na nic neptám
jen ležím a snažím se vnímat
to teplo jímž mě udržuješ naživu
a já přesto usínám ve stínu
tiše a pokorně se kaju
a ptám se znovu a znovu
proč mé srdce utichá