Malinová

Svírá v dlaních modrou obálku,jemně
Plamínky v očích,říkají své
Sedí tiše v lavici a poslouchá

Myšlenky co oplachuje vodou a rozdává
Schovává se před světem,nikdo neví kdo je
Posílá poštu po nebi,maže všechny slzy a šedi

Občas ji navštíví kouzelník jaro s létem
Vítr ji hladí,citlivý nervový zakončení ladí
Valí se v šálku čajovém,proplouvá do vyššího patra sfér

Všechny ty ledové bubliny,tančí má své sny
Přikládá dlaně,boří se do nich cizí rty
Lampiony do nocí září,hrací strojek hraje dál


Malinová je všude,ikdyž jí nevidí
Tahá je za provázky kouzelné
Cítí ji,nevidí čas nikdy neodejde,protože neodešel