Mé tajemství 2

Vykvetla louka mých nejhlubších citů
a spočinul na ní slunce svit,
dýchal jsem vůni všech těch květů
a byl jsem v lásce utopen.
Plaval jsem v moři vlastního bytí
a můj Nejdražší Pán Bůh
Svou láskou mé srdce hřál.

Na stromech plody obtěžkaných,
u zpívajících pramenů v lesním tichu,
ve vzpomínkách dětských dnů,
ve hvězdném nebi, když den jde spát,
nalezl jsem Tvou sladkou Tvář
a otisk ruky tvé,
našel jsem naplnění a smysl mého žití.

Naděje žije v zahradě mého srdce po všechny dny
když Ty jsi se mnou.
Nespočetl bych nikdy množství Tvých Milostí
ani sílu Tvého soucitu,
záplava snů, které mne provázely po všechny dny,
touha vznést se vysoko na modré výšiny
a obejmout celý svět.

Píseň mého srdce v uších mi zní,
jsem to já,
Boží dítě
a syn Matky přírody.
Moudrost každého kamínku
i krása suchého listí na podzim,
unáší mne Tobě vstříc.

Volám po odhalení tajemství vlastního bytí,
toužím po lásce a jednotě dvou spřízněných duší,
modlím se v naději, že se stanu vybraným nástrojem Ducha,
a bohatství či pozemský úspěch
zdají se mi býti proti tomu ničím.

Věřím v lásku na první pohled,
věřím ve Věčnost Života,
věřím v lásku a jednotu na celý život,
věřím cestě do mého srdce,
věřím modlitbě bez vlastního zájmu,
věřím v prostý život s přírodou
bez přebytečných věcí
které vymývají náš mozek
a vzdalují nás od podstaty života.

Nad Malčí svítá a přichází ráno.
Osamělé stromy v zahradě mlčí.
Spatřil jsem krásy celého světa
v jedinečné sluneční záři,
v kvetoucím jaru,
v horku léta,
v tisících krásách podzimu
a bělostné nádheře mrazivé zimy.