Jen na chvíli

Jen na chvíli skryj ty své mokré oči,
za hradbu unavených řas,
kterou nikdy nikdo nepřekročí,
jediná co mi zbyla,
jediná ze zakázaných tras.

Jen na chvíli neupusť myšlenky žádné,
vnímej ticho, klid, plynoucí čas,
pomalu šeptej si: to se zvládne, zvládne,
však vrátily se, už jsou tu zas.

Zkus to znovu, našeptává vzdálený hlas,
zatlač si slzy pod rozechvělá víčka,
hlavně ať nepřetrhne se ta hráz,
v níž utopila by se tvá líčka.

Jen na chvíli zpomal svůj neklidný tep,
jenž vysílá rány do samého nitra,
kde neslyšně vyje otlučená step,
tam tluče srdce…

Jen na chvíli pomalu začít snít,
vidět, jak jdou Ti konečně vstříc,
slyšet slova, jimiž chtějí Tě pohladit,
je to krásné, však
film končí,
nic víc.