Životní přání

Tvé rty toužící po mém těle,
blíží se k mým velmi směle.
Dýchám mělce, tváře planou,
nemám smělost, pouze hranou.
Tělo touží, mysl brání,
co dál, co pak v čase ranním?
Ruce tvé se tiše blíží,
do tvých očí snažně vzhlížím.
Hledám zázrak, pochopení,
co v tom čase každodenním.
Vstříc tvým rtům jsem vyrazila,
proud myšlenek zarazila.
Hloubka hltá, hloubka drtí,
rozdělí nás už jen smrtí.
Srdce tlučou, ruce hladí
a v nás dvou se struny ladí.
Možná zítra, možná jednou,
naše paže život zvednou.