České dědictví

Přišel Čech do země nikoho,
sliboval vše, sliboval bohatství mnoho.
Pak se k moci dostal muž, zvaný Krok,
vládl možná dobře, možná... však přišel smrti rok.

Jeho dcery, jak nymfy chodily do luhů a hájů,
léčily, věštily a vládly po několik májů.
Kazi, teta, Libuše,
ať si vezmou někoho za muže.

Krajina se mění, stejně jako vládci,
kteří sídlí někde v obrovském paláci.
Praha - symbol moci a pýchy,
kde knížata konala své lidské hříchy.

Bratrovraždy, touha po moci a po slávě,
svezly se na chvíli, jak kameny po lávě.
Chvíli vládli, chlastali a ženy unášeli,
národu různé zákony přinášeli.

Knížata a králové se vysmívali lidem,
dívali se na jejich utrpení s ledovým klidem.
Pak přišla smrt, jenž se jim vysmála do tváře,
vzala si všechny - světce, ale i lháře.

Pak přišel pan Hus, který se snažil,
svůj život rozhodně zbytečně nežil.
To byl pan Čech, nebaál se a bojoval,
pravdu - nejskvostnější věc - hájil a také miloval.

Nastal pak čas německé nadvlády,
rekatolizace - břemena těžší než klády.
Císařové se střídali, všichni pyšní jako pávi,
však byli stejně smrtelní, jako na louce krávy.

Pýcha a předsudek - heslo mocichtivých pánů,
noc pomalu končí, ejhle blíží se k ránu.
Pan Smetana komponuje českou hrdost,
možná spíše jeho vlastenecká pýcha než nutnost.

Češi si zvykli ohýbat hřbet pod cizáky,
už je nezajímá jejich zem - kopretiny, pampelišky, máky.
Rakušané, Němci, Rusové a Američané - kdo dále?
Sešli jsme se na dražebním bále.

Ustoupili jsme panu Hitlerovi i Stalinovi, ustupujeme však stále,
přesto si hrajeme na Čechy, Libuše a krále!
Zapomínáme na Husa, na jeho vzdor,
proč není stále náš vzor?

Pravda prý vítězí, pane prezidente, ale u nás spíše umírá,
zeptejte se někoho, jak silná je jeho víra.
Ptám se: Kde domov můj a odpověď je neznámá,
v mlze stojí stará, hubená dáma.

Řekla: "Tvůj domov je tam, kde to miluješ nejvíce,
není to Ostrava, Brno, ani Praha a zde Žižkov, Kampa, Dejvice.
Je to tvré srdce, tvá národní hrdost, tvá česká duše,
bojuj o ni a miluj ji, bojuj za pravdu a zvítězí, vím to, neboť jsem Libuše.

Nedovolím, aby ti někdo vzal lásku k Česku a víru v lepší budoucnost,
ty však miluj, trp a odpouštěj ve jménu Česka a zapomeň na lhostejnost.
Neboj se zemřít za vlast jako Hus,
až to pochopíš, ujdeš k poznání velký cesty kus..."