Jseš prenatání, jseš mrtvá!

Devět měsíců a čtrnáct dní.
Má snad tvé narození zpoždění?
Čekám na Tě jak na smrt,
jak na zející propast
mezi minulostí a dnem
co zítra přijít má.

Kde tvé prenatání já
dnes domov má?

Jaká bys byla?
A co bys měl rád?
Jaké jméno bych rozhodla se ti dát?

Kolik bych toho zkusila si
za ten krátký čas.
Jak moc změnila bych
tonu svého hlas.
A pohled můj na svět.
A v očích jen chlad.

Maminka v sedmnácti...
pomlouval mne snad
- ten feťák v parku u Billy?

Víš život je kurva.
Však odpověz mi.
Jaký je to v nebi v jeslích
těch co se vůli rodičů nenarodili?!