***

.
.
.
náhle zapomněla snít
/když zlomilo se jí nebe/
v půli vzpomínkové cesty
jen o tři hvězdy na západ

umřelá vidí svět
ve všech odrazech a obrazech
s příchutí načatých pomerančů
odvátých dálek něhy

půlnoční stuhou svázaná
tančí v rytmech rozsypaných slz
a hledá poslední radost
slunečnice, se kterou strhl jsi jí smích/
.
.
.
nevěděls´ . . .
že kapky deště smyly bosou vůni
a její hříchy spletly do provázků
stýskání
zase jako tehdy
/kdy toužila se tě dotknout . . .
. . . a přitom zlomilo se jí nebe -
jen o tři hvězdy na západ/
.
.
.