Čas

Vleče se jen,
po stěnách šplhá výš,
nebyl to sen,
co v tobě hledá si skrýš.

Dny ze dnů další dny,
ručičky hodinek tikají,
zúročen čas, naprosto všech,
vteřiny ubíhají, jen se smějí.

Z hovna do hoven šlépěje,
vedou skrz okraje papírů,
jsou časy, kdy vede se lépe,
půlnoční reje denních upírů.

Čas,
byl zde, bude a jen je,
čas,
bude a bude už jen zde.

Ubíjím dny neděláním ničeho,
v stropě všedních dnů,
jen díru od toho všeho,
v tom čase všedních dnů.

Drápu se jen stále dál,
skrz prsa, bříško, světa bol,
byl jsem jak novorozeně a mléko jeho sál,
a hodiny na vrcholku svět hor.

Byl to čas,
co ústa má, políbil,
prý nemám se více bát,
a pak jen dále utíkal.