Maminka

Seděla jsem na kameni,
Čekala jsem na znamení,
Čekala jsem s duší bolavou,
Když náhle se objevil stín nad mou hlavou.

Přišla ke mě maminka
A s ní ta nejkrásnější vzpomínka.
Na dětství, na čas bezstarostných hrátek,
Přála bych si vrátit čas na zpátek.

Maminka mě hladí,
S ní mě nic nevadí.
Přála bych si, aby tu byla na věky,
Aby vyslyšela všechny mé vděky.

Abych ji mohla poděkovat za vše, hlavně za sebe,
Za to, že s ní mě nic nezebe.
Že s ní jsem zvládla všechno, co mě potkalo
A co mě ještě potká, ačkoliv se to nestalo.

Mé nemocné srdíčko se s ní jen pořád smálo,
Zůstalo dítětem, které si rádo hrálo.
Chtěla bych, aby tu zůstala pořád a
Aby vždy věděla, že ji mám moc ráda.

Nikdy nezapomenu, to vím už teď,
Tak si říkám, dál mě za ruku veď.
Mami, ty přece víš, kam mám dál jít,
Jak sama sebou vždycky být.

Ty jediná, víš o mě, to co neví jiní,
I když hodně povídají a ukazují, jak moc jsou silní.
Ty jsi ze všech nejsilnější, bojuješ za nás,
Díky tobě chápu, že svět je i plný krás.

Nejkrásnější na světě je láska mateřská,
Ta vydrží navždy a je opravdu obrovská.
Děkuji maminko, za každé slovo, i když někdy ho nechci slyšet,
Když o tebe přijdu, navždy mi bude smutek na srdce pršet.

Neopouštěj mě, prosím!