Perón č. 5

Stála tam každý den a na někoho čekala,
Potrhaný kabát a nikdy se nezasmála.
Na vlakovém nádraží na perónu číslo pět,
Stála tam každý den celých devatenáct let.

Přes zimu,přes léto pořád stejně oděná,
Na stejném místě stála jako dřevěná,
Lidé si zvykli,naučili se jí nevidět,
Stála tam každý den celých devatenáct let.

Na koho každý den čekala to netuším,
Kolem jsem procházel a ptám se neruším?
Ani se nepohla, jak by nevnímala svět,
Stála tam každý den celých devatenáct let.

Každý den stála tam už týden však nestojí,
Už se nám dočkala ptáte se jak to vím?
Na tom místě dnes leží jeden černý květ,
Ta dáma čekala na svůj spoj na onen svět.