Zkáza na Haiti

Pláč, zoufalství a naprostá bezmoc,
země se zatřásla a lidem toho nezbylo moc.
Někteří se podruhé narodili
a pak se za mrtvé pomodlili.

Bída, zmatek a ztráta,
vše se zhroutilo - paláci i obyčejná chata.
Sedím a jen přes média pozoruji,
v duši obyvatele Haiti lituji.

Snad přišel Boží trest na lidské hříchy,
které se rodí z jejich pýchy.
Proč zrovna na ty, kteří nic nemají
i bez zemětřesení marně štěstí hledají.

Ptám se proč a neznám odpověď na otázku,
proč někteří žijí bez trestu a někteří mají život na vlásku.
Viděla jsem bezmoc a beznaděj,
viděla jsem marnost v očích jako by skončil životní děj.

Víra a naděje slábnou rychleji než se zdá,
každý se potichu ptá:
"Proč my?Proč já? Proč se to stalo?"
i mé svědomí se ptalo.

Jak pomoci nebožákům zlepšit jejich život,
když každý si hrabe jen na vlastní plot?
Jak vědět, že má pomoc není zbytečná?
zbyla mi jen víra a naděje, která je věčná.

Chci se pomodlit za to, aby měli život lepší,
ať se země netřese, ať nepřijdou hurikány a neprší.
Aby mohli žít tak jako já,v klidu a míru
a mohli nalézt ve svém srdci odpuštění a víru...