Salome

Roztrousila po víčkách
sny, co zdají se jen k ránu,
přiopilá na špičkách
z vůle tančí mocipánu.

Na rtech něžný běl holubice
snítky myrty bez věna.
Kdo otravu dal do konvice,
zatáhl ji do sena?

Prázdnota šeptá o dýšku,
o hlavě hozené na míse,
o rudém víně v kalíšku
a úsměvu, který křiví se.