Sníh

Studenta zabila hromada sněhu
shozená ze střech všech gymnázií.
Nasilím přeťala chod koloběhu.
Ví se, že miloval poezii.

Že prý byl mladý,lístek má do ráje,
šeptají báby na zápraží.
V kapse jízdní řád tramvaje.
A kouřil, což je snad neuráží.

Tři černé prapory teď střeží tělo.
Jen lišky dávají mu sbohem při kremaci.
Vysoké čelo v křeči zkamenělo.
Snad sobě v popelu krásu nepoztrácí.

Protkává něžně umíráček
zlou chudokrevnou noční prázdnotu.
Nad městem houstne oblak plaček.
Studentka obléká se v nicotu.

A chodí bosa pod střechami
v milencově rozpadlém kabátu.
Krápníky sněhu při svém tání
na bolest slibují smrtící záplatu.