Naděje

Jak myšlenka volná jako vítr,
jak nekonečná oblaka hedvábných snů,
jak ticho horských výšin snoubících se s hvězdnatým nebem,
jak ledové krajkoví vlečky touhou zamžené komety,
jak žár letmé jiskřičky tiché vzpomínky ukryté v bezedné propasti tvých očí,
jak tlumené údery šíleného srdce bušící ve spáncích vlastního poznání,
jak uzlíček citů zimomřivě schoulený v tvé něžné dlani,
jak čistý pramínek tvého zvonivého smíchu v rozevlátých vlasech života –
tak nějak vypadá naděje ... nebo snad ani ne ?