Óda na t e b e

Ranní tma nás pohltila
a já náhle
pochopila
že tě toužím
líbat
hebkostí mraků
a pohlazením pampelišek
s plachostí laních zraků

Celého tě vnímat
každým kouskem
svého těla
lstivostí lišek
nenápadně zjistit
zda bych směla
být ubrouskem
na tvé smutky

Jakékoliv skutky
nezastíní
tvojí blízkost
tak jako malíř
nenastíní
dětský vískot
zvuk když padne talíř
nebo jak mé srdce
pro tebe buší

Tak kreslím tuší
výraznost
tvého pohledu
krásu tvého smíchu
bez myšlenek hříchu
použiji výmluvnost
tak jen jak to dovedu
abych tě popsala

V celé kráse
celičkou bytostí
-ta tvá mě dostala
nejvyšší jakostí
Snad se mi poštěstí
ta oční pastva
zase
znova

..však zde už jsou zbytečná veškerá slova!