vrstvení...

vydal jsem se za hranice
toho co jsem považoval za pravdivé
začal jsem prožívat jinak
a uviděl hodnoty
tajemnou podstatou
která je najednou
činí zjevnými…

kdysi jsem zastával názor
že je něco tam
a já jsem tady
oddělen
za sklem
prostě pozorovatelem…

ale co když je to naopak ?

teda já jsem rosomák
vždyť už tím pohledem
se něčeho účastním
měním to
takže to znamená
že tvořím dění
že jsem účastníkem….

každá skutečnost se rodí
protože se mi představila emocí
je to prostě reakce na vědomí
bez přestání
tvořit
ze sebe samých
a každá část čehokoli
je tím samým předmětem
v celém rozsahu
kde se jeden okamžik
vrší na druhý…

je to něco
jako když píšu příběhy o lásce
kde k vyjádření svých pocitů
používám v podstatě
stále totéž slovo
a snažím se přijít na to
jak svou představu dokonale vyjádřím…

jako věčný neumělec
co vytváří neustále se měnící dílo
a přitom?
neexistuje nic dvojího
protože nemůžu něco oddělit
ani nic nevyloučím...

jsem takový malý záhyb plátna
co nikdce nekončí ani nezačíná
a splývá
přes všechno mezi tím…