Co má být už není

Zatímco ležím ve vaně
a snažím se zastavit krev
zápěstí stažené
kape i po šatech
modlím se k bohu
i když věřící nejsem
přiznávám svou vinnu
asi už nevím kdo jsem
Nějak mi uniká
toho všeho smysl
nechápu, proč jsme se
dostali až sem
obrazy splývají
mám prázdnou mysl
připadá mi to všechno
jako nějaký zlý sen...
V hlavě mám myšlenky
co jsou tak zmatené
obrazy splývají s kapající vodou
slíbil jsi logiku
našich malých obrázků
tvářil ses poněkud nesměle...
jdu s dobou..
Obrazy útržků
s včerejším milováním
ublížit mohou
a ty to moc dobře víš,
Barevné obrázky
podbarvené touhou
Nyní jsou spíše
nám oběma
na obtíž...
Zatímco ležím ve vaně
a krev tiše kape na podlahu
píšu ti zprávu pod tekoucí vodou
to je to jediné,
co zřejmě ještě mohu
už je jen ticho
a pak už nic nezbyde...
rudá je voda
obrazy mlhavé
tišší je hlas
a bledá je tvář
pocity neznámé
dostihnou
člověka
život či smrt
a už se v tom nevyznáš...
Obrazy splynuly
kácím se k zemi
co bylo bylo
co má být už není...