Sestry

Stály dvě děvčátka, jak Gábra a Málinka,
Zbyla na dětství jen krásná vzpomínka.
Smály se a také si hrály,
Mohly být darebáky nebo krály.

V srdci je radost hřála,
Když maminka s babičkou jim dobrou noc přála.
Těšily se na prázdniny, kdy se mohly jenom smát,
Čas utíkal dál, začal holčičkám jejich sny brát.

Z děvčátek galánečky se staly,
Poprvé šly na své bály.
Tanec a hudba, první lásky
A na mámině tváři první vrásky.

Ze slečen se staly dospělé dámy,
Starostlivé a milující mámy.
Přibylo povinností a odchod sestry do Ostravy ,
Kde ve školních třídách hlídala dobré mravy.

Stále zůstaly úsměvy na tváři,
V oné chvíli Vánoc, kdy hvězdy září.
Děti vyrostly a přišly první smutné chvíle,
Však nikdy jste nezůstaly bez cíle.

Máte pořád kolem sebe své rodiny a hlavně svou sestru,
Pořád pro vás navždy zůstane v dětském svetru.
I přesto, že čas vám přinesl na hlavu stříbrný vlas,
I přesto, že se vám nepatrně změnil hlas.

Pořád v duši jste holčičky, které sní o prázdninách,
Sníte o svých dětských hrách.
Pořád chcete dobrou noc mamince a babičce přát,
Dnes vám přejou vlastní děti a vnoučata, to vás může u srdce hřát.

Duše člověka je tak mladá, jak on se cítí,
Váš úsměv je mládí kvítí.
Vaše oči nestárnou, pořád v nich vidím mladou jiskru,
I když slzí, nemrznou, ale těší se novému jitru.

Jak Gábra a Málinka – stály dvě dívenky,
V náručí držely své panenky.
Jak Iva a Líba – když neznaly svou budoucnost,
Dnes nemysli na svou minulost.