KAM ZTRATILY SE SLZY...

KAM ZTRATILY SE SLZY….

My lidé procházíme životem
jak Kolbaba na cestách svých,
kolik z nás, když ohlédne se zpět,
si může říct, že má v očích smích..

Někdo má cestičku ušlapanou
jak dětské krůčky v čerstvě napadaném sněhu,
však tolik lidí hledá svou duši protější,
nebo alespoň ten pocit, co připomíná něhu,
Nejde mi plakat….

Ze starého stromu list z větví padá
a za ním druhý, třetí, až je z nich na zemi
celá žlutá řada..
Kdysi bujný a statný býval… a teď?
Jako by tu sílu z něho vítr svlékal…
kam ztratila se jeho koruna statná???
Ani ta kůra silná by nebyla dnes nic mu platná.

Pod shnilou kůrou se bezmocně smůla
tlačí na povrch a marně hledá cestu svou,
však neví, že bojuje tu s trapnou hrou
a stěží uvidíš tu slzu upřímnou
Nejde mi plakat…

To všechno nám, Paní bolest, způsobila
a kolem našich srdcí snad berlínskou zeď
postavila…
A tak se ptám, ty můj osude…
co když tady po mě nic nezbude???
Už připadám si jak ten strom bez listí,
co kdysi zdravý býval,
a mé slzy se marně snaží dostat na povrch.
Aby je ten teplý vánek slíbal…
Nejde mi plakat…
HANKA ŠMÍRALOVÁ.