Vnitřní Já...

Jak je poetické,
dívat se do dáli a vyhlížet budoucnost.
Jak je laciné,
dělat ze sebe víc než jsme.

V moci našich snů,
kde tužby stanou se hmotné,
neexistuje zbabělost,
stane se jen kulisou na pozadí života.

Když v sobě hledám cestu,
stezku ke svému vlastnímu já.
Nedokážu ji najít bez intuice,
mého malého soukromého kompasu.

Vlastně nenecházím odpovědi,
ale jen spousty dalších otázek.
Malé bezvýznamné věci,
které dohromady vytvoří nekonečnou spirálu.

Je to jako na kolotoči,
stačí jen zavřít oči.
Pustit svoje já do míst,
kde život znamená víc.

Jak temný les okolo mě,
toulám se, bloudím.
Ztracená v místě,
které je tak podobné dnešní společnosti.

Jsem jako blázen,
ztracen v sobě.
Hledám cestu ven,
ale nikdo, nikdo mi nepomůže...