Popelka

Jen pro tu dívku, v pohádce zrají,
krásné šaty v sobě ukrývají
Kdo by ji neznal Popelku milou,
láska je pro ni velikou silou

Macecha doma krutě jí trýzní,
týrá jí hladem, někdy i žízní
Špatně se doma Popelce žije,
uklízí, vaří, do noci šije

Oříšky nyní kouzlem vše zvrátí,
štěstí se k dívce opět navrátí
Na slavný bál tak Popelka může,
osud jí určil, najde tam muže

Po tanci ale, princi se skryla,
zmizela v noci jak lesní víla
Střevíček jenom zůstal mu po ni,
hledají všichni, dámy, baroni

Princ svoji lásku všude též hledá,
v komůrce skrytá dívka je bledá
Střevíček zlatý dívky si zkouší,
každá se o štěstí teď pokouší

Snaží se děvy prince si získat,
palce je tlačí, začaly vřískat
Střevíc ten zrádný příliš je malý,
všechny ty krásky pokus tak vzdaly

Za čas princ našel Popelku svoji,
hned velkou svatbu na zámku strojí
Ve štěstí v lásce spolu pak žili,
maceše také zlo odpustili