Automobilová příhoda

Kdysi jsem chtěla být dospělá
dnes vím proč
probleskl sníh mezi stromy
když jsme projížděli autem
a náhle jsem pochopila,
že jsem dospělá
že bude mi již dvaadvacet
že o Vánocích zpívám tacet
že zaplivanou duši vlastním
že ráda se oddávám slastím
že ovládá mě napůl pud
a z druhé půle strachopud
rozum opustil mě již před léty
že s nemocemi jsem zkřížila mačety
s drzostí nejdál dojdeš
a mlčet nemá cenu
spoléhat se jen na sebe
a na botách pěnu

až prásknu do bot na jaře
a bude se mi zdát o světě
kde nikdo se neohne pro zkrvavený šat

pozdravím Paříž rozmáchlým gestem
a složím zkoušky z dospělosti
pak se ohnu, pak se už nebudu bát