Kino

Filmové plátno
malířské štětce
konvička plná
jasmínového čaje

v leknínech
filosofuji o vesmíru
mého
krásného světa

bez materialistických nároků
mých ideálů
bez křídel

ale hledám lásku
bez okolních citů
na barevné papírky
namalované v jedné šedé budově

můj vlastní film
který běží
v jednom starém kině

vidění mýma očima
černobílý
barevný
můj pop art
v kelímku od coca coly

v prázdném kině
doufám ve šťastný konec
snad se tam objeví
moji přátelé
ve všech možných rolích

stanu se tobě
milence
nepřítel
věrným druhem

ještě nevím
co mě čeká

jak to napsal osud
ten režisér
divadelních rolí


pro každého z nás
vlastní scénář
vymyslel
nevím
jakou roli
zítra si zahraji

doufám
že všechno dobře skončí…

ať tragédie stane se komedií
smích všechno zachrání...