Létám

Létám, ne! jen si představuji, že létám,
Ne! Já skutečně létám,
nad střepy roztříštěných kapek,
z mraků prchlavých to dětí.

Když k milence svá ústa přitisknu,
v skal nekonečné zrcadlení,
při troškách různých doteků,
na ústa, na slzy věčných snů.

Vždyť létám nad oblakem deště,
pod úsměvy dospívajících děvčat,
nad obočím už dospělých dívek,
jen vánkem nechávám se povlávat.

Víte, nebyl to sen co mě tolik zradil,
jen lidé takový totiž můžou být,
a při ráně z ní navěky krev sát,
do očí jen ústa, do úst jen vlčí drápy
a doprostřed srdcí jen vaše tajná přání.

Vždyť létám nad kolejí tohoto metra,
nehodlám se pouze vznášet,
čekám na krok co k letu mě dovede…