Je to tak k smíchu...

Je to tak k smíchu
a rty se chvějí
rozhýřeným rodičům,
když vyprávějí
a smějí se svým dětem.

Dětem mluvících o sexu
s očima tonoucíma ve vesmírné dálce,
dětem, jež nerozumí,
dětem, jež vrávorají
v šeptání o penězích a válce.

Je to tak k smíchu,
když nad sklenkou vína
rodiče cítí, že to všechno znají.
Je to tak k smíchu
a opájí je vědomí.
Tak se vysmívají...


Nesmějte se.
Plačte, vy hlupáci.
Zmučenou slzu nechte dopadnout
do svých vinných pohárků,
že jste jim do úst vložili
peníze a válku.

Nesmějte se.
A vinou trapte se,
že pro svou zábavu,
že ve své noblese
zabili jste lásku.

Naříkejte.
Vždyť zůstává jim výsměch jen a zloba
a slunce nejde vzkřísit ze mraků.
Když vyrůstají bez nadějí,
je konec.
Konec.
Konec zázraků.