Pokusný trn v oku

kubická fáze početí
slunce zvadlé
do oken slzy leje
na tváři lžou
lezou z důlků..

"vy,nepřátelé
kam jste se poděli?
kdo vám vymyl leklá ústa
rudofilové prázdní?"

poduška křehká
světlem zalitá
teplo něžně promítá se
a šedí ustupuje

matka tvoje
pozoruje
zárodek kůže hnilobné
-ač leností ten mlčí
kuje pikle nesmyslné

ach, úloha skončí
když tvé dítě splivne rody dohromady
zadusí mrtvou krávu
kořeny zelných stromů sežere
a svůj ksichtík spraví-
-vyloženým žvástem...

Hle
nejsme lidojedi
stejná lež nás pojí
však výklady jsou neznámé

Pak
Máme šanci se zabít...
projít polem nemohoucnosti
(lehké sametové jehly nožů)
Máme šanci se zabít...
"No tak nekřič... dohodli jsme se..."

"Proboha ne.."

Pro Boha se nikdo neusměje.